Pět pravidel, jak se chovat, když pracujete s lidmi jiné národnosti či rasy

2009-11-03 20:30:23, Irena Janíková, Pro zaměstnance

Dnes už je obvyklé, že v České republice pracuje mnoho lidí jiné národnosti či jiné rasy. Stejným tempem, jakým se sem přesouvají lidé z jiných zemí, se k nám žene i mnoho názorů, jak se k těmto lidem chovat. Žijeme v demokracii, nikdo nesmí být diskriminován.

Jenže co to vlastně znamená? Mnoho nepsaných pravidel, jak se chovat, lidi svazuje. Přestávají se chovat přirozeně, a přestože nikdy rasisty nebyli, mění své chování, aby vyhověli společnosti. Požadavků je čím dál více a vyznat se v nich není jednoduché. Možná se vám zdá, že se vás to netýká. Že u vás v práci jsou všichni jako vy. Ale co když vás zaměstnavatel pošle na jednání do Ameriky? Nebo se na půl roku přestěhujete do Japonska, abyste načerpali znalosti od zkušenějších kolegů? Firmy mají v dnešní době roztroušené pobočky po celém světě.

V takových situacích nemusíte mít problém jen s tím, jak se chovat k druhým. Můžete se stát i to, že diskriminováni budete vy. I u bělochů přežívá mnoho stereotypů. Například ten, že jsou větší rasisté než ostatní. A to vám v mezinárodní společnosti moc nepřidá.

Ať už jste ti, kdo se bojí, že by mohli být neprávem označeni za rasisty, nebo ti, kdo se bojí, že budou diskriminováni, zde je pro vás pět tipů, jak se problémům vyhnout nebo je zmírnit.

1. Nebuďte barvoslepí.

Na školách, v médiích, zkrátka všude, kde to jde, vás učí, že mezi jednotlivými rasami nesmíte vidět rozdíly. A tak všichni říkají: Je mi jedno, jestli jsou lidé černí, bílí nebo šikmoocí. Nevšímám si barvy pleti!

Jenže to není pravda. Každý člověk si všímá vzhledu druhých. Stejně tak, jak vidíte, zda je někdo tlustý, vysoký nebo modrooký, vidíte i to, jakou barvu pleti má.

Proč to tedy všichni říkají? Bojí se, že kdyby to neřekli, budou prohlášeni za rasisty. Obávají se, že když se zmíní o barvě pleti druhého člověka, která není stejná jako jejich, budou tím dotyčného diskriminovat a ostatní se na něho budou dívat skrze prsty.

Ale uvědomte si, že všímat si barvy pleti neznamená, že jste rasisté. Každý člověk je jedinečný, u někoho obdivujete vlnité vlasy, tak proč byste se nemohli pozastavit nad tím, že váš spolupracovník je černoch?

Rasista není ten, kdo vidí, že kolega je žlutý nebo dohněda. Rasista je ten, kdo podle barvy dělá závěry ohledně inteligence či práv druhého. Pokud si někdo z vašeho okolí myslí, že jste méně schopní, nechápaví, nesmíte říkat svůj názor na věc nebo si nezasloužíte stejné možnosti jako on, a to vše na základě vaší barvy, pak je rasista. Ale pokud vidí, že jste černý, máte širší rty a větší zuby, nemá to s rasismem nic společného.

2. Nebraňte se školení na téma rozmanitost národností a ras ve firmě.

To, že vás zaměstnavatel posílá na podobné školení, neznamená, že vás považuje za rasistu. Pouze chce uvolnit atmosféru, způsobit, aby se lidé cítili přirozeně a věděli, jak se chovat. Tyto školení mají poukázat na pestrost a rozličnost jednotlivých národů a ras. Abyste se naučili, čeho si na druhých vážit a co se od nich učit. Na druhou stranu vám tyto kurzy mají ukázat, že všichni jste lidé a že nesmíte dát na první dojem.

Společnost nepořádá takové výcviky jen pro vás, ale také pro sebe. Chce se ochránit. Je těžší žalovat firmu, že někoho diskriminuje, když tento podnik dělá, co může, aby rasismu zabránil.

Pokud jsou ve vaší firmě lidé různých barev a váš zaměstnavatel vám ještě podobné školení nenabídl, zkuste mu to navrhnout sami. Když jako kolektiv takový kurz absolvujete, stmelí vás, zboří bariéry. Je to zkrátka jeden z druhů teambuildingu zaměřený na pochopení různorodosti jednotlivých lidí.

3. Když vám někdo poví rasistický vtip, hrajte hlupáka.

Jak se zachovat, když váš spolupracovník či nadřízený řekne rasistický vtip? Pokud se budete smát, jen abyste zapadli, půjdete proti svému přesvědčení. Záměrně přehlídnete náznaky rasismu, zkrátka přimhouříte oko.

Pokud se zatváříte, že dotyčný je rasista a že s tím nechcete mít nic společného, můžete si velmi jednoduše narušit pracovní vztahy. A to nikdo nechce. Tak jak najít správnou cestu mezi svým svědomím a přizpůsobováním se ostatním?

Tvařte se, že vtipu nerozumíte. Vypadejte zmateně a rozpačitě. Požádejte dotyčného o vysvětlení. Nebude schopen vám ho dát, aniž by zmínil rasismus. Tyto vtipy totiž spoléhají na nevyslovenou, avšak očekávanou znalost a sdílení rasistických stereotypů. Bez stereotypů chybí humor.

Zeptejte se ho na věrohodnost těchto stereotypů. Opravdu je to ve světě tak, jak se říká ve vtipu? Díky tomu se vám podaří říct svůj názor na rasismus, zpochybnit smysluplnost vtipu, aniž byste museli vytáhnout do boje proti kolegovi. Dáte najevo, že s rasismem nesouhlasíte, avšak uděláte to s noblesou.

4. Zamyslete se dvakrát, než půjdete na oddělení lidských zdrojů nahlásit rasistickou diskriminaci.

Přestože je to těžké, zkuste si promluvit s tím, kdo vás diskriminuje. I když takové nařčení odmítne a nebude s vámi chtít diskutovat, alespoň jste projevil snahu. Dal jste mu šanci uvědomit si chybu a změnit své chování.

Pokud se tedy nic nezmění, jděte za šéfem dané osoby. Bude rád, že to zatím držíte „pod pokličkou“ a neděláte zbytečný rozruch. Nadřízený má většinou moc takovéto problémy řešit a vyřešit.

Když ani ten nic nezmůže, nebo se o to ani nepokusí, teprve jděte na personální. Začněte s tím, že chcete přeřadit, než abyste si rovnou stěžovali. Nezapomeňte, že zprávy se rychle šíří, a když budete nekompromisně požadovat šetření situace či přesun daného kolegy, může to nakonec poškodit vás. Šéf za ním nejspíše stojí, když situaci neřešil, takže i kdyby se vám povedlo dotyčného přemístit do jiného oddělení, neznamená to, že se vám pak povede líp.

Zamyslete se, jestli vám společnost lidí, kteří se nezajímají o váš problém, stojí zato. Pokud chcete na daném místě opravdu zůstat a nechcete měnit kancelář, pak teprve vyrazte do boje.

5. Odnaučte druhé stereotypy o vaší rase.

I když nikdo z vaší kanceláře není rasistou a všichni vás mají rádi, můžete mít kvůli své barvě jisté problémy. Lidé jsou naučeni, že černoši umí lépe zpívat než běloši, lidé žluté barvy jsou zase pracovitější a rozumí více číslům atd. Některé stereotypy zní pozitivně, ale přitom vám mohou ubližovat.

Například jste z Asie, chcete být ten, kdo komunikuje se zákazníky a jste v tom opravdu dobrý. Jenže váš šéf žije v domnění, že umíte počítat nejlépe z celé kanceláře a tak vás posadí k počítači a vy už se ven mezi lidi ani nepodíváte, kolik administrativy budete mít.

Je potřeba, abyste všem dali jasně najevo, jak to doopravdy je. Jinak se dostaví halo-efekt (hodnocení druhých lidí na základě jednoho jejich výrazného znaku, tím se vytváří iluze o celkové osobnosti – viz http://slovnik-cizich-slov.abz.cz) a vám se pak bude daleko hůře bořit mýty o tom, kým ve skutečnosti jste.

Rasismus je složité téma, ale to neznamená, že se můžete tvářit, že neexistuje. Ani se nenadějete a bude se týkat právě vás. Nikdy nevíte, na kterou stranu bariéry se dostanete. Možná budete osočen, že jste rasista. Možná vás začnou diskriminovat. Naučte se, jak obě situace zdárně vyřešit.