Závislost na práci zaměstnancům škodí
Práce nám slouží jako zdroj finančních prostředků. Práce nás naplňuje pocitem užitečnosti. Prací vytváříme ekonomické a společenské hodnoty. Práce umožňuje naši seberealizaci. Práce určuje náš společenský status. Práce dává smysl a směr našemu životu. Ale pozor, v poslední větě se skrývá past. Co se stane, když se stane práce jediným smyslem života?
Pokud se příliš začneme ztotožňovat se svojí prací, vystavujeme se riziku psychického onemocnění zvaného workoholismus. Jedná se zkráceně řečeno o neschopnost přestat pracovat. Co se může stát s námi a naším životem, pokud si vytvoříme závislost na práci?
Může se to přihodit každému
Pojem workoholismus se v našich podmínkách začíná objevovat po sametové revoluci. Poprvé byl připisován americkým ambiciózním pracovníkům budujícím kariéru. Postupně se ukázalo, že závislostí na práci jsou ohroženy všechny kategorie zaměstnanců. Záleží na souhře osobnostních a životních okolností, které napomohou vzniku workoholismu. Velmi často je to dlouhodobý a nenápadný proces, kdy postupně práce nabývá na významu a vytěsňuje osobní život. Někdy se to stane náhle, kdy se k práci utečeme v obtížných životních situacích jako k jediné jistotě. Postupně se přestáváme věnovat svým zájmům, koníčkům, přátelům a rodině. Pobyt na dovolené se zdá trýznivě dlouhý. Práce pohlcuje veškeré naše soukromí i naši osobnost.
Strach jako věrný průvodce workoholika
Strach ze ztráty práce je pro závislého člověka všudypřítomný. Žene ho do ještě většího pracovního nasazení a šroubuje do vyšších výkonnostních obrátek. Pociťuje pocity nutkání myslet na svou práci, někdy je to až jakési bažení po tom zase pracovat. Pokud nemá přístup k práci, prožívá pocity neklidu a nepohody. Emoce spojené s možností ztráty vytoužené práce dlouhodobě vyčerpávají lidský organismus.
Typické je také popírání toho, že člověk má problém se závislostí na své práci. I přes objevující se potíže zdravotní a vztahové workoholik není schopen se pracovního nasazení vzdát. Někdy toto funguje i jako únik z náročných situací v rodině. Typickým modelem je vícečetná rodina s malými dětmi, kdy živitel či živitelka unikají do „dospělého“ pracovního světa před nároky rodiny. Současně jsou pohlceni zodpovědností za to, že na nich spočívá živit rodinu, a strachem ze selhání. I přes naléhání blízkých nedovedou nadměrné „užívání“ práce snížit.
Jaké typy workoholiků můžeme potkat
Můžeme vysledovat i některé opakující se vzorce chování a nastínit typologii workoholiků. Některé typy se prolínají a kombinují. Inspirováni současnými odborníky na léčbu závislostí, můžeme se pokusit rozdělit lidi závislé na práci do několika nejčastěji se vyskytujících skupin:
Vytrvalec je jako běžec na dlouhé tratě. Zakousne se do problému jako buldok a nepustí, ať se kolem děje cokoliv. Neohlíží se na okolí a ani na svoje vlastní potřeby, neodpočívá. Jede jako odbržděný vlak z kopce, dokud se nepropracuje k totálnímu psychickému zhroucení a destrukci svého života.
Hyperaktivec je neposeda a nadšenec přetékající energií. Aby se stimuloval k práci, hledá silné impulzy. Vytváří kolem sebe problémy, komplikace a zmatky, aby je pak „odborně“ řešil. Naslibuje hory doly. Vrhá se do nových úkolů, které často nedokončí. Uplatní se při rozjíždění nových projektů, kdy realizaci a dokončení předá spolehlivějším členům týmu.
Kolísavec pracuje v určitých vlnách či spíše nárazech. Hektickou pracovní aktivitu střídá vyčerpání, útlum až apatie. Často nechává věci na poslední chvíli. Někdy jsou jeho pracovní záchvaty jen únikem z životní reality. Ve výsledku pracovní výkon může být slabší než je běžná norma. Jeho výkonnost je nepředvídatelná.
Puntičkář si vychutnává každou činnost do detailu. Postupuje pomalu, systematicky a nekonečně dlouho mu všechno trvá. Téměř nikdy není s prací hotov včas a zatěžuje tak ostatní kolegy, zejména to irituje další perfekcionisty. Nic mu není dost dobré a nedaří se mu od úkolu „odlepit“. Jako berličky používá pravidla a předpisy.
Pečovatel je dobrácký a nápomocný, klade zájmy druhých vysoko nad své. Nedokáže říci ne a dostává se tak často do stavů naprostého vyčerpání. Podceňuje odpočinek a své zdraví. V důsledku pak snižuje svoji pracovní výkonnost. Je oblíbený u kolegů i klientely, ale vůči sobě přistupuje sebedestruktivně.
Snaživec má mentalitu žáka, který se chce okolí zavděčit skvělým prospěchem. Bere si úkoly navíc, je závislý na hodnocení a přijetí spolupracovníky. Potřebuje, aby mu šéf říkal, co a jak má dělat. Je úzkostlivý a nejistý sám sebou. Obává se neúspěchu a přehnaným pracovním výkonem se pokouší být úspěšný.
Nabubřelec přeceňuje sebe, své schopnosti a svou práci. Na druhou stranu podceňuje ostatní lidi a jejich výkony. Sleduje jen svoji velikost, vliv a moc nad druhými. Vyžaduje uznání a obdiv, ale nebývá u kolegů oblíbený. Jeho pracovní výsledky mohou vypadat naoko dobře, okázale je prezentuje, ale pracovní přínos nebývá nijak zvlášť hodnotný.
Workoholik jako terno pro zaměstnavatele?
Na první pohled by se mohlo zdát, že pro zaměstnavatele je workoholik výhra. Jako splněný sen se může jevit zaměstnanec, který pracuje 12 až 14 hodin denně a neodpočívá ani o víkendu. Postupně dochází k hlubokému ztotožnění se s prací, avšak za cenu potíží s vlastní identitou. Nastupuje nepružné uvažování a potíže v komunikaci, zvyšuje se netrpělivost a výbušnost, pocit nepostradatelnosti, potřeba kontrolovat druhé, jestli odevzdávají dobrou práci. Protože lidský organismus není stroj, dochází při tomto závratném tempu po čase k syndromu vyhoření či chronickému únavovému syndromu. Jsou to poruchy, které pracovní výkon výrazně snižují a v důsledku pak i znemožňují chodit do práce. Další následky nadměrné únavy a stresu jsou častější nemocnost a úrazovost.
Workoholismus se promítá i do vztahů na pracovišti. Do pracovních týmu vnáší nesoulad a napětí, narůstají konflikty a nespokojenost. Dopady workoholismu sledujeme i v osobním životě lidí závislých na práci. Častý je rozpad rodiny a blízkých vztahů, kdy nejrůznější citové trable a osamělost často vedou k psychickým potížím zaměstnance. Člověk, který ve svém životě nezachovává rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zákonitě postupně přestává splňovat předpoklady pro plnohodnotný výkon své profese.
Jak se nestát workoholikem
Samozřejmě ne vždy se pilný a pracovitý zaměstnanec stane workoholikem. Existují různé faktory, které mohou workoholismu zabránit, jako je například dostatek optimismu a životního nadhledu, zdravá sebedůvěra, uvědomění si schopnosti ovlivnit a změnit okolnosti svého života tak, aby věci fungovaly k větší spokojenosti. Pro zdravý přístup k práci je také potřebné pravé zaujetí a chápání smysluplnosti toho, co a proč dělám. Pomůže i odolnost vůči stresu jako je schopnost reagovat a adaptovat se na změny.
Dalším důležitým prvkem je schopnost vnímat překážky jako výzvy, s vědomím, že každá situace má nějaké řešení, a stanovit si priority. Umění delegovat práci a požádat druhé o pomoc je základem. Smysl pro humor a schopnost nebrat se příliš vážně jsou další nezbytné protektivní faktory duševního zdraví. Zdravé mezilidské vztahy, oddělení práce a soukromí a dostatek odpočinku, zejména spánku, vyvažují pracovní vytížení. Pokud se daří vnímat signály svého těla (jako je např. únava či bolest), formulovat své myšlenky a vyjadřovat přijatelnou formou své emoce, je položen základ duševní hygieny a prevence závislosti na práci.
Prevence workoholismu na pracovišti
Zaměstnavatel může předcházet workoholismu svých lidí tak, že zařídí přiměřené množství pracovních úkolů, zřetelně a způsobem odpovídajícím kvalifikaci rozdělí kompetence a odpovědnosti. Přispěje ke zdravé pracovitosti svých zaměstnanců tím, že pomůže najít a popsat smysluplnost náplně práce a pracovní pozice. Pracovní kondici podpoří tak, že pečuje o psychické i fyzické zdraví zaměstnanců, o dobrou atmosféru na pracovišti, a že v neposlední řadě respektuje osobní život zaměstnanců. Pokud se podaří zajistit vyváženost pracovních povinností a úsilí, rozvoj mezilidských vztahů a osobní růst zaměstnanců, vytváří se prostředí rezistentní vůči worholismu.
Ing. Sabina Morawitzová