Jak si poradit s problematickými kolegy na pracovišti?

2013-01-29 19:58:42, redakce, Pro zaměstnance

Problematičtí spolupracovníci neboli „černé ovce“ nám dovedou pořádně zatopit. Častokrát stojí neuspokojivé vztahy na pracovišti za výpovědí ze strany zaměstnance, která je spíše útěkem z „bojiště“. Po nástupu do nové práce možná přijde zjištění, že podobné problémové osobnosti se vyskytují i tam. Než přebíhat z deště pod okap, pojďme se podívat na to, s kým se můžeme setkat a jak se pokusit s ním vyjít. Češi tráví v práci dle statistik Evropské Unie přibližně 2000 hodin ročně. Není to zanedbatelná část našeho života a vztahy se spolupracovníky se tak stávají jeho důležitou součástí. Formují také naše pracovní i osobní postoje, charaktery, posilují či oslabují sebevědomí nebo nám přinejmenším „brnkají“ na nervy. Je prokázáno, že pozitivní vztahy na pracovišti přispívají k vyšším pracovním výkonům a zvýšení produktivity práce. Mělo by tedy být i v zájmu zaměstnavatele, aby modeloval vhodné sociálně psychologické podmínky a vytvářel tak zdravé pracovní prostředí.

Je tu poněkud dusno

Málokterý pracovní kolektiv by se dal nazvat ideálním. Navíc pro každého člověka představuje ideál něco jiného. Při rozmanitosti povah, které se na pracovišti sejdou, nelze ani očekávat, že by vše plynulo v dokonalé harmonii. Co když se ale se objeví člověk, který se vymyká běžným snesitelným normám? Potížista, kolem kterého se konflikty jen rojí? V tom případě by měl vzniklé situaci věnovat pozornost nadřízený, protože přehlížení problémů na pracovišti je krátkozraká a chybná strategie. Nejsou-li potíže a nežádoucí chování na pracovišti usměrněny, mají tendenci narůstat a šířit se dál jako nákaza na další zaměstnance a zasáhnou i jiná pracoviště.

Co by zaměstnavatel měl zjistit

Zaměstnavatel by měl vysledovat, zda se jedná o ojedinělý konflikt. Platí zde pravidlo, že pokud se problémová situace opakuje již potřetí, je nutné neprodleně zasáhnout. Je třeba zjistit míru pracovního stresu na pracovišti, stanovená pravidla a jaké je rozdělení kompetencí a odpovědnosti. Zdali lidé nejednají zkratovitě prostě jen proto, že jsou přetíženi a vystresováni. Pokud jsou ošetřeny tyto záležitosti, na řadu přicházejí rozhovory se zaměstnanci a pohovor s potížistou. Někdy může být potíž v jeho momentální vypjaté životní situaci. A nebo může dojít k odhalení černé ovce. Pak je třeba nežádoucí chování usměrnit, dohodnout pravidla a jejich dodržování pravidelně a dlouhodobě kontrolovat. A nelze zapomenout ani na poskytování pozitivní zpětné vazby, když se věci daří.

Když zaměstnavatel dělá mrtvého brouka

Co dělat, když zaměstnavatel potíže v kolektivu ignoruje či řešit odmítá? A vás už dohánějí nepřijatelné způsoby jednání a praktiky na pracovišti k nepříčetnosti. Pak je dobré se zamyslet, kdo je váš protějšek, který dělá kolegům potíže. Jaký je to typ člověka, co svým jednáním sleduje, co očekává a co by na něho mohlo platit? A lze nazvat jeho projevy nějak jinak, než že dělá problémy? Například někdy mohou být za kverulantstvím třeba inovativní nápady zaměstnance, které nejsou doceněny. Je žádoucí se pokusit pomyslně odstoupit kousek stranou a co nejvíce objektivně si situaci i osobnost kolegy popsat. A přijít na způsob, jak s ním komunikovat a jak nastavit spolupráci. Důležité je mít na vědomí, že nelze změnit člověka, ale lze ovlivnit jeho chování. Třeba napomůže malá klasifikace typů černých ovcí a k tomu pár tipů, jak na ně.

Černé ovce, sem tam bílá

Existuje několik různých typologií osobností, se kterými se můžete potkat na pracovišti. Lze vypozorovat a popsat různé typy problémových lidí a pokusit se najít vhodnou strategii jednání. Nezáleží zde na pohlaví, všechny typy se vyskytují mezi muži i ženami. A rozličné kombinace jsou bohužel možné. Predátor Jeho strategií k prosazení se je útočit, zastrašovat a ohrožovat své okolí. Tito lidé chtějí mít věci zcela pod kontrolou a neváhají pro „válcování“ ostatních použít i křik, hrubá slova a otevřeně agresivní formy nátlaku jako je třeba vyhrožování. Pocit jejich osobní hodnoty roste přímo úměrně s tím, nakolik se mu podaří ponížit druhého člověka. Možná cesta, jak čelit těmto typům je posilování a projevování vlastní sebedůvěry, odvahy a přiměřené, kultivované bojovnosti. Je dobré nechat vždy trochu času, aby se uklidnili, ale pak se rovnocenně vymezit. Udržujte oční kontakt, chovejte se energicky, až téměř přátelsky, ale nelamte si příliš hlavu s etiketou. Nutné je bránit se a nenechat se zastrašit. Nediskutovat o tom, co řekli a jak to mysleli, ale popsat, jaké chování k vám je přípustné a co nadále nebudete snášet. Predátoři mají políčeno na „slabší“ články týmu, kteří se stávají jejich oběťmi. Na silného protivníka si netroufají a nakonec ho snad i respektují. Podpásovec Tento typ se projevuje pasivně agresivně. Navenek přátelský a sociálně adaptovaný, vytváří sítě vztahů, ve kterých číhá na své oběti. Do objektů své zloby pak pouští uštěpačné a zraňující poznámky, zamaskované jako vtipy či přátelské špičkování, takže je těžké se proti nim ohradit. Poté, co shodí kolegu, cítí se silnější a lepší. Cesta by mohla být v tom, pojmenovat to, kvůli čemu se do vás naváží. Zastavit se a zeptat se, co tím konkrétně myslí. Je možné takto hovořit i v kolektivu, před ostatními kolegy to „rozhrábnout“. Nenechat podpásovce z diskuse vyklouznout, ale pokusit se problém rozkrýt a vyřešit. Také požádat, aby příště jednal na rovinu a bez narážek, a dotáhnout vždy situaci do finálního objasnění. Posměšky nesmějí být tolerovány ani ignorovány. Vztekloun Možná jste se již setkali s výbušným typem spolupracovníka, který funguje většinu času vcelku běžně a snad i vstřícně do chvíle, než pod větší zatěží „vybouchne“. Ventiluje tak napětí a tenze, které neřeší průběžně, ale pak pod tlakem vychrlí mnoho horkých slov a urážek. Po výbuchu se většinou cítí lépe a tehdy je možné si s ním promluvit o tom, jaké má jeho chování dopady na ostatní. Zásadou v jednání s těmito lidmi je nechat je vybouřit a uklidnit. Pak je lépe vzít je stranou a promluvit s nimi o situaci někde v soukromí. Je důležité jim dát najevo, že si jich vážíte a berete je vážně, i když „ustřelili“. Ale že je třeba hledat jiné způsoby komunikace a nastavit mantinely chování, aby nepoškozovali důstojnost kolegů. Remcal Dalším úkazem na pracovišti, který zaručeně otráví atmosféru, je věčný stěžovatel. Takovému kverulantovi netrvá dlouho, než nakazí negativní náladou své kolegy nebo odradí ty optimistické od spolupráce. Zásadně není se stavem věcí spokojen a dává to při různých příležitostech najevo. Zaměřuje se na to, co se nedaří nebo je obtížné a patřičně to komentuje. Vzdává se tak zodpovědnosti za dění okolo sebe a svoji vlastní osobu staví do světla dokonalosti. Nezajímá ho možnost sám se angažovat a hledat řešení, jak věci napravit. Zde je nadějí motivovat remcaly, aby se začali podílet na zlepšení chodu věcí. Spoluúčast na dění by mohla pomoci převzít aspoň částečnou zodpovědnost a utišit kritika v sobě. Důležité je pozorně je vyslechnout, parafrázovat jejich výroky, ale nehodnotit je, nedebatovat o tom, co je pravda a co ne. Doveďte je k tomu, aby se vyjádřili, jak by se měly věci podle nic odehrávat. Prospěšné je pak slovně ocenit každou jejich angažovanost a motivovat je tak k zapojení do činností. Drbna Udržuje navenek přátelské vztahy s kolegy, se všemi je zadobře, většinou bývá příjemně upovídaná a účastná. Může to být muž i žena. Zajímá se o ostatní, pokládá účastné otázky, zjišťuje, co si kdo myslí, prožívá a co cítí. Poté, co získá vaši důvěru, se dostává k cennému zdroji všech informací. Ty však často zneužije proti vám a má na to svoje metody – překrucování, přibarvování a další manipulování s fakty, jako je např. vytržení informace z kontextu a různé formy intrikování; čímž vám s radostí poškozuje pověst. Obrana vůči těmto „neviditelným“ praktikám není jednoduchá. Základem je otevřená komunikace a bezpečné vztahy na pracovišti. Kde je kooperace a není přílišná rivalita mezi kolegy, bývá drbna odhalena a zneškodněna tím, že jí nejsou poskytovány citlivé osobní informace a komunikace s ní je pouze pracovní. Základní ochrana před zneužitím informací je nesvěřovat se na pracovišti se soukromými záležitostmi či názory a nekritizovat pokoutně spolupracovníky ani nadřízené. Nevíte, kdy se tyto údaje dostanou k nesprávným uším a budou zneužity. Donašeč Tento typ bez skrupulí stoupá po hřbetech svých kolegů, které neváhá zdiskreditovat před nadřízenými. Pilně sbírá informace, zapisuje si, kdy kdo přišel pozdě a o kolik, pamatuje si, kdo vyřizoval v pracovní době soukromé telefonní hovory nebo si odskočil koupit jídlo mimo povolenou pauzu. Hraje před vedoucím roli „hlídacího psa“ a nepostradatelnou oporu, ve skutečnosti však sleduje pouze cíl jistit svoje pracovní místo, případně se obohatit na prémiích za „loajalitu“. Překvapivě často bývají zasloužilí donašeči jmenování na pozici zástupce vedoucího a je jim svěřena důvěra. Často své „moci“ využívají k likvidaci kolegů, kteří se jim znelíbili nebo kterým se za něco mstí. Jaká je obrana vůči těmto lidem? Základem by měla být důvěra nadřízeného ve „své“ lidi a otevřená komunikace na pracovišti. Tím pádem odpadá potřeba nechat zaměstnance špehovat a naslouchat donášeným informacím. Měly by fungovat jiné kontrolní mechanismy dodržování pravidel na pracovišti, aby nebylo nutné spoléhat na interpretaci „hlídacího psa“. Obranou ze strany zaměstnanců je dodržování pravidel na pracovišti. Pokud se stane, že je porušíte, prevencí je ohlásit to svému vedoucímu dříve než donašeč a navrhnout nápravu (např. pozdní příchod si nadpracuji). Želvák Samotářský a mlčenlivý kolega, ukrytý ve svém krunýři před celým světem, stranící se svých kolegů. Potíže vzniknou ve chvíli, když se potřebujete domluvit na pracovních záležitostech. Jeho egoobrana může být tak silná, že jeho komunikace připomíná adolescenta odmlouvajícího svému rodiči. Pokud se již k pracovnímu úkonu odhodlá, trvá dlouho, než si troufne jej odevzdat, což může ostatní v týmu brzdit. Za jeho jednáním se nejčastěji ze všeho ukrývá vnitřní nejistota a nízké sebevědomí, obává se odhalení nedostatků a následného pokárání. Taktika při otevírání komunikace s opancéřovaným kolegou je podobná strategii rodičů pubertálního dítěte. Snažte se za všech okolností zachovat klid a přistupovat rovnocenně, pokládejte jednoduché otevřené otázky a trpělivě vyčkávejte na odpovědi. Neobávejte se chvil mlčení. Pokud se nedaří se domluvit, zkuste neutrálně pojmenovat, co se děje a položit opět otázku s otevřeným koncem. Povzbuzujte jemnými náznaky, posilujte želvákovo sebevědomí. A věřte, že časem vykoukne z krunýře. Instantní rady na závěr Při jednání s problémovými zaměstnanci nezapomínejte na zlaté „patero“:

Pozitivní vztahy a spokojenost na pracovišti jsou podstatnou součástí profesního života a vyplatí se něco pro nápravu udělat. Každý by měl začít sám u sebe a zjistit, jaký může mít podíl na tom, co se děje. My sami můžeme v dramatu na pracovišti hrát jak negativní, tak pozitivní úlohu. Případné potíže a konflikty na pracovišti mají na nás přímý dopad, mnohem hlubší, než jsme ochotni si připustit. Když se naučíme situace konstruktivně řešit, a přitom nasloucháme druhým, a učíme se respektovat kolegy v jejich jinakosti, učíme se něco i o sobě a o vlastní sebeúctě. Kruh pochopení se pak uzavře a vztahy na pracovišti se vyjasní. Stojí to za to. Ing. Sabina Morawitzová