Umění přijmout zodpovědnost je známkou profesionality
Pročítáte inzeráty nabízející volné pracovní pozice. Mezi požadavky na uchazeče se vyskytuje poměrně často slovní spojení „ochota přijmout zodpovědnost“. Rozpětí poptávaných pracovních pozic s touto specifikací je poměrně široký, od manažerů přes řidiče až po prodavače. Co vede zaměstnavatele k tomu, že v inzerátech připomínají právě tuto kompetenci, která by podle všeho měla být v každé profesi samozřejmostí? 
Zodpovědnost je považována za ctnost, za základ čestného a spolehlivého jednání, za jakési zvnitřnění a následně „praktikování“ odpovědnosti. Naproti tomu odpovědnost si můžeme představit jako širší etický pojem, jakousi nadstavbu či morální rozměr našeho konání. Zodpovědnost může mít konkrétní obrysy, zodpovídat můžeme sami za sebe, za své chování a pracovní výsledky, a také za práci a odvedené výkony svých podřízených. Úzce souvisí se spolehlivostí, s tím, jak mohou lidé s námi a s na
Sám za sebe
Nejjednodušší se zdá situace, kdy pracujeme sami „na sebe“, například jako živnostníci. Veškeré úspěchy i prohry neseme na svých bedrech a spoléhat se můžeme v první řadě sami na sebe a na svá vlastní rozhodnutí. Také samostatný a úzce specializovaný pracovník ve firmě by mohl na tom být podobně. Když se nedaří, není tak snadné a možné žehrat na okolí a hledat viníky jinde, než sami v sobě. A když se dostaví úspěch, je to naše zásluha. Představa, že lze fungovat pouze „sám za sebe“ je však iluzí. I když nemáme kolegy nebo podřízené zaměstnance, máme vždy máme zodpovědnost k na
Džungle na pracovišti
Přijmout zodpovědnost za svoji práci a vůči smluvním partnerům či kolegům je přece jen těžší v početnějším kolektivu nebo organizaci, zvláště když nejsou čitelně nastaveny pravomoci a odpovědnosti. Objevuje se zde neochota zaměstnanců nést případné následky nekvalitní práce kolegů, alibismus a výmluvy zde dostávají stále nové a neotřelé podoby. Také se zde často „sveze“ nějaký filuta, kterému chaos vyhovuje a v případě, že se dopustí chyby, obratem ji svede na některého z kolegů. Naopak si rád přivlastní zásluhu či úspěch někoho jiného. Na druhou stranu příliš silné vědomí vlastní odpovědnosti a rizik souvisejících s rozhodnutím může vést k tomu, že
Nahoře fouká
V poslední době na stránky médií stále častěji pronikají kauzy a skandály z politiky i podnikatelské sféry. Málokterý vysoký manažer figurující v těchto případech odmítá nést zodpovědnost za svůj resort do důsledku, a tím pádem odejít ze scény. Většinou svede vinu za „megaprůšvih“ na některého svého podřízeného, kterého pak veřejně slovně „popraví“. Na druhou stranu se v nevýhodné pozici může ocitnout manažer, který převezme podřízené jako „dědictví“ po svém předchůdci. Nemohl se podílet na výběru svých lidí ani na jejich rozvoji, nyní je však ze své pozice zodpovědný za jejích pracovní výsledky. I když v počátku svého působení si nemůže být jistý ani jejich
Ryba páchne „od hlavy“
Takzvaná firemní neboli štábní kultura a srozumitelně zformulovaná etická pravidla vytvářejí zdravé prostředí v organizaci. Jejich absence naopak tvoří zhoubné podhoubí, jak občas můžeme sledovat v soukromém i veřejném sektoru. Pokud v čele společnosti stojí lidé, kteří nejsou dostatečně zralými a charakterními osobnostmi, a kteří nejsou ochotni přijímat zodpovědnost za svoje rozhodnutí a chod jejich resortu, projeví se to jako nákaza i na velké části jejich podřízených. Sem tam se sice najde jednotlivec či skupinka lidí snažících se udržet kvalitu práce i vztahů, ale motivace b
Odkud vítr vane
Kdybychom se pokusili dopátrat se pramene zodpovědnosti, nahlédli bychom už do dětské kolébky. Přišli jsme na svět vybaveni určitými vlohami, které buď rozvíjeli nebo dusili naši vychovatelé, jak v rodině, tak i ve škole. Přes veškeré novodobé proklamace o subjektivním přístupu k dětem je, až na čestné výjimky, dosud nejčastěji praktikovaná stádová a restriktivní výchova, která příliš nenapomáhá rozvoji individuality. Nepodporujeme možná dostatečně v dětech a dospívajících jejich vlastní aktivitu, zdravou sebedůvěru a možnost volby. Učíme je sice, že veškeré jednání má nějaké následky, ale téměř jim nedovolujeme dělat chyby a učit se z nich. Jen dospělá, autentická osobnost nemá zapotřebí fabulovat a házet svoje chyby na druhé. Stojí si za svými názory, které koriguje na základě nových poznatků
Úvaha na závěr
Zodpovědnost je hodnota při výběru zaměstnanců často poptávaná a na pracovištích v mnoha pádech skloňovaná. V současnosti se stává nedostatkovým zbožím. Spíše než o požadovanou „ochotu“ převzít zodpovědnost se v mnoha případech jedná o skutečnou odvahu. Přes současné matení tradičních hodnot je v naší společnosti hodnoceno vysoce pozitivně, když zralý člověk přijímá zodpovědnost nejen za sebe, ale i za svěřené činnosti, lidi a věci. A když on sám to vnímá jako samozřejmý nárok na sebe, aby se na něj druzí mohli spoléhat. Pak se stává virtuosem ve svém osobním i profesním životě. Proto je zodpovědnost tak žádaná kvalita v řídících i podřízených pozicích.
Ing. Sabina Morawitzová