Syndrom vyhoření - prevence, příznaky a léčba
Jednoho dne se člověk probudí a ani nemůže únavou vylézt z postele. Může to být právě syndrom vyhoření. On se ohlašuje už dřív a většinou okolí dotyčného dlouhodobě upozorňuje, že k tomu spěje, ale to bývá zbytečné a marné. Dnešní doba bohužel vyvolává dojem, že je v pořádku trávit život jen prací a být neustále "busy". Stav vyhoření byl poprvé popsán americkým psychonalytikem Herbertem J. Freudenbergerem až v roce 1974, ale zcela jistě se však vyskytoval i před tímto datem.
Počet osob s touto "diagnózou" stále narůstá - v USA je odhadován až na 50 procent populace. Ráno se člověk vzbudí a sílu má tak akorát k tomu, aby koukal do stropu. Představa, kolik ho dnes zase čeká úkolů, zítra zase a pořád dál, nemá to prostě konec. Pracovní den dávno nemá 8 hodin, ale klidně i 16 a víc, k tomu ta nekonečná záplava povinností. Pocit, že musí všechno udělat perfektně, aby se firma posouvala dopředu, dostát tomu, že je opravdu nejlepší. Pak najednou konec, ráno není energie a ani špetka motivace v zaběhnutých kolejích pokračovat. Totálnímu kolapsu předchází poruchy spánku, deprese, úzkosti, únava, poruchy paměti, neschopnost soustředění, bolesti žaludku, střevní obtíže, tendence užívání návykových látek, erektilní dysfunkce atd. Neobjeví se všechny symptomy, ale některé zcela určitě.
Příčinou je stres
Že stres neprospívá lidskému zdraví na tom se shodnou všichni. Ne vždy jsou projevy stresu viditelné (pocení, bolesti břicha, zrychlený tep), ve stresu můžeme být, aniž o tom vlastně víme. Konstatní stres může vést kromě nemocí i k syndromu vyhoření. Ten se dá popsat jako stav emocionálního, mentálního a fyzického vyčerpání.Syndrom vyhoření nemusí být nutně způsoben jen pracovním stresem. Další možnou příčinou mohou být neutěšené mezilidské vztahy nebo nezdravě sebekritický postoj k sobě samému. To vede k pocitům, že nic nemá smysl a věci naberou spád.
Prevence
Abychom se nedostali až k bodu zlomu, kdy už je na prevenci pozdě, doporučujeme včas přehodnotit životní priority - staří lidé před smrtí velmi často uvádějí, že kdyby měli něco změnit na svém životě, trávili by mnohem více času se svými dětmi a blízkými. Oprašte staré koníčky a zájmy, věnujte svůj čas aktivnímu odpočinku, sportu, četbě atd. Pokud je jediným zájmem člověka práce a stres v něm, je jasné, že to nebude dlouhodobě udržitelné. Tělo v rámci sebezáchovy začne vydávat varovné signály (i nemoci je nutné vnímat jako volání těla o pomoc). Když máte pocit, že práce je permanentním zdrojem stresu, když nic nestíháte, zkuste se na chvilku zastavit a zapřemýšlet, jestli by nešlo něco změnit nebo dělat efektivněji. Dnes už se firmy tolik nebrání ani zkráceným úvazkům. Zaměstnanci dlouhodobě na trhu práce chybí, je proto ideální čas dosáhnout na dobrou pracovní nabídku nebo na lepší podmínky. Dobrým tipem je i vypínat v čase volna mobil a s ním i všechny sociální sítě, prostě odpojit se. Je to hodně osvobozující. Zaveďte denní rituály - například každý den musím ujít alespoň 2 km, přečíst kapitolu v knížce. Po čase se na to budete těšit.
Léčba syndromu vyhoření
V závažných případech je možné pomoc hledat u psychologa či psychiatra. Léčba je hodně zdlouhavá, navíc s vysokou možností recidivy. Je to o dlouhodobé změně životního stylu a priorit. Hodně štěstí nám všem!