Komunikační strategie pro manažery I.

2009-01-05 12:21:32, Michaela Pličková, Osobnostní rozvoj

Někteří z nás jsou vedoucími pracovníky, jiní jsou vedeni, většina lidí ovšem zastává obě pozice současně. A pokud nejste manažerem v práci, určitě jím jste v osobním životě. Proto jsme připravili dvoudílný seriál o komunikaci pro manažery. Naučte se s námi efektivně dosáhnout potřebného cíle.

Součástí manažerské profese je dobře zvládnutá komunikace.Nejdůležitějším úkolem manažera je vést chování a jednání jednotlivých pracovníků, motivovat je a organizovat jejich činnost. K tomu s nimi nutně potřebuje komunikovat. Klíč úspěchu tkví právě v efektivitě komunikace. Manažer musí umět říct, co od pracovníka potřebuje.

Komunikace je tedy alfou i omegou manažerské práce. Dorozumívání se tzv. face to face (z očí do očí) i zprostředkovaná komunikace (internet, telefonát apod.), komunikace formální i neformální, komunikace vnitropodniková a komunikace s veřejností (reklama, public relations,…). Nejedná se pouze o verbální projev, komunikujeme i nonverbálně. O této problematice si můžete přečíst více v tomto článku.

Největší úskalí stylu manažerského jednání a zároveň okruhy, které na tomto poli způsobují nejvíce problémů a nedorozumění, charakterizuje Milan Mikuláštík ve své knize Komunikační dovednosti v praxi (viz na konci článku) těmito body:

Nyní si postupně představíme jednotlivé strategie manažerského jednání a ukážeme si, jak se dopouštět co nejmenšího množství podobných chyb.

Informování

Firma ke svému chodu potřebuje informace. A to jak z vnějšku (např. stav konkurence), tak informace interní (např. výkonnost pracovníků, množství materiálu na skladě, statistiky apod.). Manažer informace:

Při předávání informace dbáme především na aktuálnost (rychlé či včasné předání inf.), správný obsah (objektivní a pravdivý), zároveň bychom měli být připraveni podat vlastní názor na problematiku a být ochotni o problému diskutovat.

Přikazování

Nejedná se pouze o autoritativní příkazy (které většinou nebývají tou nejlepší možností), jde o uplatnění moci, kterou vedoucí pracovník má, a to za účelem vykonání jistého úkolu a dosažení cíle.

Při tomto procesu bychom měli hledět na okolnosti a na osobnost pracovníka (styl, který zvolíme, se značně promítne do jeho motivovanosti a radosti z vykonané práce). Pakliže je společnost pod tlakem, nebo jde o pracovníka s nízkou pracovní morálkou, autoritativní řízení může situaci krátkodobě vyřešit. Uplatňování tohoto stylu jednání vždy a na všechny může vézt ke zhoršení atmosféry.

Pro lidi tvůrčí, autonomní, s potřebou seberealizace, bychom měli zvolit o něco jemnější jednání. Pokusit se je motivovat a vést je ke ztotožnění se s cíly organizace.

Více informací o této problematice se dočtete v knize Komunikační dovednosti v praxi od autora Milana Mikuláštíka, kterou naleznete například zde.

Čtěte i druhý díl našeho seriálu, kde se mimo jiné dozvíte o motivování pracovníků, kontrolování či přesvědčování.