Dojíždění za prací: Moje londýnská zkušenost
Určitě znáte ve svém okolí řadu lidí, kteří každodenně dojíždí za prací. Ať už jsou jejich zkušenosti jakékoliv, téměř všichni se shodnou na tomtéž. Dojíždění se nedá dlouho vydržet. Pro řadu lidí je náročné a krajně únavné. Jaké jsou však naše vyhlídky do budoucna? Budou se cesty za prací zkracovat či prodlužovat? 
Nedávno jsem nějakou dobu pracovně pobývala v Londýně. Přiznávám, že z hlediska dojíždění kamkoliv je Londýn poněkud specifické místo. Často jsem zde vzpomínala na své kamarády a známé, kteří si pravidelně stěžují na čas strávený v dopravních prostředcích, na všudypřítomnou únavu a svůj těžký úděl. Pro podobné litanie by, myslím, měli londýnští cestující jen pramálo porozumění. Mým každodenním ranním chlebem byla totiž hodinu a půl trvající cesta metrem. Zdá-li se vám taková cesta dlouhá, překvapím vás asi ještě více. Pokud jsem totiž večer nestihla poslední spoj metrem, strávila jsem na cestě večerní autobusovou linkou nekonečné dvě a půl hodiny. To je jako cesta z Brna do Prahy. Doma bych si nic takového nedokázala ani představit. V Londýně se nad tím ale nikdo nepozastaví. Vzhledem k velikosti města tráví na cestě do práce desítky minut řada Londýňanů. Mnoho z nich si po ránu v metru zdřímne, jiní si čtou noviny nebo se baví se svými spolucestujícími. Metro je tak jedním z míst, kde zažijete opravdu vlídnou a přívětivou mezinárodní atmosféru a navíc si procvičíte angličtinu. A jak si ve srovnání stojí čeští dojíždějící? Podle dostupných statistik se dojíždění stále brání, i když mladší generace si již postupně zvyká. Čím to tedy je, že je nám dojíždění za prací tak nepříjemné? Odpověď je jednoduchá. Zatímco Angličan si po práci zajde s přáteli na večeři, staví se nakoupit a následně cestou v metru probere se spolucestujícím nejdůležitější zprávy dne, Čechům začíná sociální život až po příjezdu domů. Dojíždění bereme jako nutné zlo, vnímáme ho jako zloděje času. Čím déle pak dojíždíme, tím méně času a energie nám zbývá pro volný čas. Dojíždění navíc znepříjemňuje fakt, že čas, který strávíte na cestách, vám (pravděpodobně) nikdo nezaplatí. V tomto případě nemůžeme ovšem s našimi londýnskými kolegy zatím soupeřit. Přestože je londýnská doprava extrémně drahá (týden vyjde stejně jako předplatné na čtvrt roku v Brně), je vyvážena vyššími platy. Sama za sebe mohu říci, že tato představa mi dlouhé cestování vždy zpříjemnila. Podle všeho se budeme i v budoucnu nacházet v situaci, kdy práce bude málo, obzvláště té, po které skutečně toužíme. A účty se samy opravdu nezaplatí. Je tedy pravděpodobné, že stejně jako Londýňané budeme cestou za prací zdolávat čím dál větší vzdálenosti. Zkusme si tedy tento čas maximálně zpříjemnit. Věřím, že se svými spolucestujícími můžete nalézt řadu společných témat k hovoru. Zajímavá ranní konverzace tak může být příjemným startem do nového dne. A není-li vám po ránu dvakrát do řeči, vezměte si s sebou učebnici angličtiny, na kterou vám doma sedá prach. Cestou do práce tak zvládnete řadu nových slovíček a třeba se tak časem podělíte o svou vlastní londýnskou zkušenost.