JAK (ROZ)DÝCHAT, KDYŽ SE NEDAŘÍ NALÉZT NOVOU PRÁCI
Možná to znáte... Po oklepání se ze ztráty profese se vrháte do víru hledání nové. Aktualizujete životopis, každý den poctivě pročítáte inzeráty a zodpovědně na ně reagujete. Sem tam absolvujete pohovor, ovšem kýžený výsledek v podobě získání nového místa stále nepřichází. Udržet v této situaci glanc a pozitivní vidění skutečnosti stojí enormní úsilí. Jak se v této situaci chovat? 
NELÁMAT NAD SEBOU HŮL
Ve výše popsaném období na lidskou psychiku útočí především tyto skutečnosti: - nejistota (jak dlouho to nekončící hledání ještě potrvá?) - úpadek sebevědomí. Dle amerických průzkumů začíná člověk propadat depresivním náladám asi 11 týdnů poté, co se mu nepodaří sehnat práci. V českém prostředí se sice podobný výzkum neuskutečnil, ale je velmi pravděpodobné, že by jeho výsledky nebyly zámořské předloze příliš vzdálené. Na druhou stranu je zapotřebí zmínit následující skutečnost - v horizontu 20 týdnů nastoupí do nové profese více než 70% hledajících. To je povzbuzující informace, ne? Pokud tedy nezaznamenáte úspěch během čtvrt roku, panika ani skepse nejsou na místě. Chce to zatnout zuby, udržet se na optimistické vlně a soustavně odpovídat na nabízené pracovní pozice. Již starověcí Římané tvrdili, že náhoda ovládá pole – tak proč ji opakovaně nepokoušet?
KDYŽ FIRMY NEODPOVÍDAJÍ
Poslali jste životopis a nedočkali se jakékoliv reakce? Tak z toho si opravdu nic nedělejte. Obětí tohoto nešvaru se stali téměř všichni uchazeči o zaměstnání. Buďte v klidu, ono mlčení rozhodně nesouvisí s vaším vzděláním ani praxí. Často personalisté skutečně ani nestíhají reagovat na stovky emailů, které jim chodí klidně každý den.
NEZŮSTAT NA JEDNOM MÍSTĚ
Pokud se vám nedaří sehnat novou práci delší dobu, stálo by za to rozšířit okruh hledání. Tím se pochopitelně nemyslí nutnost přestěhování se na druhý konec republiky. Vhodnější bude nespoléhat se pouze na inzeráty související s výkonem jedné konkrétní pozice. Na každého z nás se totiž během profesního života nabalí velké množství zkušeností – a ty je následně důležité nejen nabídnout (v životopise), ale i prodat (u pohovoru). Ideální je nezaměřovat se úzce na náplň práce, ale vypíchnout rovněř konkrétní znalosti a výsledky. Kvalitní personalista si totiž tyto informace dokáže propojit a vám to může při srovnávání s ostatními kandidáty přinést kladné body. Pokud kdokoliv pracoval několik let jako prodavač, není vyloučeno, že se neuplatní jako obchodní zástupce, nákupčí nebo účetní. Umí-li nějaký jazyk, otevírá se před takovýmto člověkem další široká škála pracovního uplatnění.
ANO, (RE)KVALIFIKUJTE SE
Vyvíjí se vše a trh práce není výjimkou. V průběhu času se mění poptávka firem i zákazníků, některé profese zanikají, další vznikají – a my všichni bychom se k této skutečnosti měli nějak postavit. Rekvalifikační kurz může být ideální řešení. Úspěšným absolventům poskytuje nejen novou míru uplatnění, ale může vaši kariéru akcelerovat a nasměrovat do netušených oblastí. A to vám ani nemusí být padesát (či více) let, stačí, když ztuha hledáte uplatnění v oboru blízkém vaší kvalifikaci. Mnohé ženy ve daly vale práci v kanceláři a staly se např. pečovatelkami v sociálních službách. Začaly tak vykonávat úplně novou, stálou a smysluplnou profesi. Co více si přát? Mimochodem – evidovaní na ÚP mohou podat žádost o jeho proplacení státem. Vezmeme-li v potaz, kolik takových příležitostí každý úřad nabízí + cenu a atraktivitu některých z nich, bylo by hříchem této možnosti nevyužít.
Takže držíme pěsti a přejeme vytrvalost při hledání :-)